Tak jsem se rozhodla založit nový blog.
Abych se přiznala a zároveň objasnila neobjasnitelné, už jsem jich několik měla. Dříve jsem byla aktivní blogerkou, nebylo dne, kdy bych nepřidala článek, nebylo hodiny, kdy bych třeba i z mobilu nevyhlížela nové komentáře a večery jsem trávila obíháním spřátelených blogů.
Někteří možná víte, na co byly předešlé blogy zaměřené, rozhodně už bych s tím nechtěla být spojována, proto nyní píšu neanonymně.
Na jednu stranu mě to trochu omezuje, pokud to budou číst lidé, kteří mě znají... Co si pomyslí? Omezuje mě to v úplné volnosti, nemůžu již své myšlenky vylévat naplno, jak tomu bylo kdysi dříve.
Na druhou stranu si ale říkám, že to logicky budou číst jen ti, které to zajímá. Nikoho nenutím, ale nikomu nebráním. Člověk, kterému se to číst nechce si to prostě a jednoduše číst nebude.
Mé jméno je Natálie, ale nemám to ráda. Zní mi to moc úředně a nemám ráda, když mě tak oslovuje někdo z mých blízkých. Když už jsem netradičně začala osloveními, která nemám ráda, tak rovnou přidám i ,,Natálo". Vlastně je jen jeden člověk, který mě takto oslovuje, a tím je má babička. Irituje mě to. Pokud se tomu divíte, tak to ještě více objasním. Pokud jdete se svými kamarády a najednou se za vámi začne řítit hlasitý hurikán v červené bundě a řve ,,NATÁÁLO, TY MĚ NEVIDÍŠ?" tak to opravdu není nejlepší zážitek.
To by bylo k tomuto článku asi vše.
Už mám v hlavě pár dalších, které se chystám napsat.
